JAK POZNAT PLOCHOU NOHU?
Označení “plochá noha” dávám do uvozovek, jelikož je nutno vyšetřit více parametrů, aby tuto diagnózu dítě dostalo.
Klenba může být totiž snížená (noha plochovbočená, tedy tzv. planovalgózní), ale často bývá otisk nožičky normální, nebo je klenba dokonce vyšší. Abychom zacílili léčbu správně, je nutné vyšetřit nožičky i na podoskopu – toto ale není u většiny ortopedů, takže je dobré hledat odborníka přímo na nožičky, aby byla diagnostika a následné nastavení léčby správné. Často si za ním pojedete dál, ale jsem přesvědčena o tom, že se to vyplatí.
Z mé zkušenosti se totiž klasicky dost dlouho vyčkává. Dozvíme se, že dítě je ještě malé, že se to zlepší a není potřeba to řešit. Poté dostane dítě vložky do bot. Mnoho ortopedů také stále moc nepodporuje fyzioterapii a pravidelné cvičení s dítětem. Což je velká škoda, i když zde nechci házet špínu na kolegy odborníky, to vůbec ne, nyní ze mě jen mluví vlastní zkušenost.
“VALGÓZNÍ KOTNÍK”
O něm mluvíme, když je patní kost vbočená a pata tedy nestojí kolmo nad podložkou (nožka jakoby ujíždí bokem a dítě stojí na vnitřní hraně chodidla). Achillova šlacha má při pohledu zezadu tvar obloučku. Tento problém se týká velkého množství dětí. Do 3 let je vbočení paty do 15 stupňů normální. Nožička by se měla vždycky vyšetřit jak v pasivním postavení, tak v pohybu. Fyzioterapeut se zaměřením na chodidla by měl vědět, jak mají vypadat pohyby nohy v souvislosti s pohyby celé dolní končetiny a trupu. Pokud je dítě schopné, tak mnoho poznáme při stoji na špičkách – zde by se klenba měla vytvořit (potom mluvíme o tzv flexibilním plochonoží), proto sledujte, zda toto odborník vyšetřuje, děti od 3 let již stoj na špičkách rozhodně zvládají.
Nožička se stejně jako další tkáně vyvíjí již v bříšku maminky (tzv v prenatálním období). Noha postupně mění své postavení vůči bérci a po třetím měsíci nitroděložního vývoje je položen základ budoucí kleneb. Již před narozením je tedy rozhodnuto, jaký tvar budou mít naše nohy, protože tvar kostí je do jisté míry dědičný (zde potvrzuji, mám stejné nohy jako Bertík, bohužel dost zanedbané a nepřidávám tomu moc ani v dospělosti). A další “práce” už na nás rodičích jako těch, kteří dítě vedou správným směrem co se týče obutí, pomůcek a cvičení. A samozřejmě na vůli a spolupráci malého človíčka.
Většina dětí má nožičky naprosto zdravé, těch kteří mají nějakou vrozenou deformitu nožky nebo potíže, které se musí řešit je cca 3%. U těchto dětí je třeba zpozornět, abychom včas zavedli režimová opatření, aby dítě neskončilo operací v pozdějším věku či doživotními potížemi s nepříjemnými bolestmi (čímž jako nechci nikoho strašit).
Jak je patrné i z jiných příspěvků na tomto blogu (např v článku “První botičky” nebo “Barefoot vs klasické boty”) jsem příznivcem barefoot (proto si také pevně stojím za spoluprací s firmou Naboso, kde platí dlouhodobě sleva s “lecimdeti5” tedy 5% sleva na vše včetně oblečení a věcí pro dospělé) zvláště pro vyvíjející se nožky dětí, pro ty 3% s deformitami, bohužel, nejsou.
Je velmi důležité poskytnout dětem už v raných stádiích dostatek volnosti pro pohyb nohy, neomezovat je těsnými dupačkami, ponožkami, punčocháči a už vůbec ne botama. Nejen, že tím můžeme zabrzdit rozvoj pohybu, ale také obíráme nohy o mnoho vjemů z okolního prostředí a dítě si tak vytváří špatnou představu o svých nohách.
První botičky rozhodně pořizujeme, až dítě jistě chodí asi měsíc. Do té doby bych pořídila pouze tzv. capáčky, které nožičku chrání před mechanickým poškozením a před chladem.
Potom je to ale v rozporu s tím, že na Bertíkovi můžete vidět boty z protetiky, pevné a tvrdé. Je to z toho důvodu, že jeho nožička zdravá není. Má diagnostikováno plochonoží tzv. III. stupně, a i když z důvodu věku jdeme “pouze” cestou režimových opatření (a doufám, že to tak zůstane), tak musí mít botičky pevné, aby mu nožku držely ve správném postavení.
Jaká bude naše cesta vstříc zdravé nožičce, to si můžete postupně číst zde na blogu.
V první řadě jsme domů pořídili spoustu pomůcek – ortopedické podlahy (podlahy Muffik miluji i já, procházet se po nich bosky je hrozně příjemné), balanční pomůcky (není to totiž jen o řešení bohy, ale celého držení těla, trupového svalstva apod. Potíže s nožičkami úzce souvisí s diastázou dítěte, což má i náš Bertíka) a další. Vše vám budu postupně ukazovat, stejně tak i cvičení.
Pokud byste chtěli také pořizovat pomůcky a s dětmi cvičit nebo vývoj zdravé nožičky podpořit (doporučuji u všech dětí z důvodu prevence), tak můžete využít slevy s kódem “lecimdeti” zde. Např. ortopedické podlahy jste již rozhodně na sociálních sítích viděli, snad všichni dětští fyzioterapeuté je doporučují.
Moc se těším, že s Bertíkem budeme jezdit na kontroly a k edukaci správného provádění cviků do Fyzionožky. I když je to pro nás hodně daleko, tak je pro mě důležité udělat v tomto směru maximum.
Budu moc ráda za vaši zpětnou vazbu buď zde na blogu nebo na sociálních sítích @lecimdeti, zda máte zkušenost s plochonožím u dětí, jestli jste vyčkávali nebo ho řešili aktivně.
