spánek
Tipy + Rady

PORUCHY SPÁNKU U DĚTÍ

Jsem pyšná, že tento článek citoval i server ulekare.cz na svůj web – celé znění článku potom najdete zde, paní redaktorka ho doplnila o zajímavé informace! https://www.ulekare.cz/clanek/poruchy-spanku-u-deti-muze-za-ne-nedodrzovani-pravidelneho-rezimu-a-krehka-psychika-444695

Poruchy spánku se vyskytují nejméně u 30 % dětí (10–20 % starších dětí, 30–50 % kojenců a batolat).

Důsledkem poruch spánku u dětí nejsou jen probdělé noci celé rodiny. Zvláště u starších dětí se nedostatečný spánek projeví poruchami chování, nálady, hyperaktivitou, zhoršuje se fungování paměti, schopnosti abstrakce, soustředění, prodlužuje se reakční čas, schopnost rozhodování, plánování a řešení – sečteno a podtrženo – jde hodně dolů školní výkon. Ospalé děti jsou podrážděné, neklidné, impulzivní, někdy plačtivé…Prostě nejsou ve své “kůži” – a to platí i pro jejich rodiče. U rodičů potom mluvíme o sekundární spánkové deprivaci – dítě nespí, ruku v ruce s tím i rodič musí bdít… 

Zdravý novorozenec prospí 20 hodin denně. Když je bdělý a nanapaný, je klidný nebo občas zapláče. Některé děti pláčou častěji ve dne, jiné v noci. Tohle všechno je velmi individuální, proto se nesnažte své děti napasovat do tabulek. Všechny informace v článcích musíte brát maličko “s rezervou”, protože každý z nás je unikátní “kus”. Kéž by všechny nemoci a děje v lidském těle probíhaly u všech úplně stejně, to by byla klinická praxe o tolik jednodušší!! 

Rytmus spánku se u kojence vyvíjí postupně, proto se také spánek dítěte v prvních týdnech života velmi liší od spánku dospělých (dětičky spí přerušovaně v průběhu dne i noci – 60 % jejich spánku tvoří neklidný spánek, takže se častěji než dospělí dostávají do stavu bdění nebo úplného probuzení, i když se snažíme kolem nich chodit po špičkách a modlíme se, aby někdo nezazvonil.). 

V průběhu 4. a 5. měsíce dětí spí po celou dobu zhruba stejný počet hodin a v noci se budí pravidelně na jídlo, od 6. měsíce již většinou nevyžaduje noční krmení (večer dáváme kašičky, které lépe zasytí), takže spí celou noc – tzn. 10 hodin, ve dne spí většinou jednou dopoledne a jednou odpoledne (a maminka se konečně může klidněji vyspat, i když moje maminka vždy říká, že se musela chodit dospávat do nočních služeb do nemocnice:D)).

V průběhu 9.-10. měsíce začne dítě vynechávat dopolední spánek, takže během dne spí většinou už jen odpoledne, v noci spí stále 10 hodin. Jak jsem zmiňovala již výše – délka spánku a jeho potřeba během dne je velmi individuální!! 

Kolik toho má tedy dítě circa naspat?

• čtyřměsíční až roční dítě mezi 14 a 16 hodinami denně

• roční až dvouleté děti spí 11 až 14 hodin denně

• tří až pětileté děti 10 až 13 hodin denně

• šesti až dvanáctileté děti 9 až 12 hodin denně

• třinácti až osmnáctiletí teenageři osm až 10 hodin denně

V novorozeneckém věku se se skutečnými poruchami spánku setkáváme velmi malinko, nejčastěji s tímto problémem přicházejí úzkostní rodiče nebo rodiče, kteří mají spíše “pohádkové” představy o tom, kolik má dítě naspat. Nebo si myslí, že dítko nemůže přes den či noc zaplakat, bojí se, že dělají něco špatně. To je přirozené a každý lékař strach rodiče chápe, tedy měl by…

V tomto případě je úkolem lékaře vysvětlit rodičům problematiku a snažit se jim navrhnout úpravu režimu či relaxační techniky, které by prospěly “celé domácnosti”. 

Dítě pláče, když:

• je mu horko nebo zima

• tlačí jej špatně oblečená košilka

• má hlad či žízeň

• není dlouho přebalené

• zlobí ho větry

• může jít také samozřejmě o začínající onemocnění

Je samozřejmě správné a hledat příčinu častého pláče, ale je třeba, aby maminka nespěchala, není třeba na pláč okamžitě reagovat, je vhodné vyčkat pár minut, promlouvat k dítěti klidným tichým hlasem, někdy stačí dítě hladit, použít dudlík. Některé novorozence stačí „zavinout“ do zavinovačky na suchý zip a dítě spí klidněji. POZOR! Zavinovačku nestahujte příliš! Pokud se dítě neuklidní, pátrejte po některé z výše uvedených příčin.

!!! Vždy je ale nutné dítě podrobně vyšetřit a vyloučit organickou příčinu obtíží !!! Tedy nespinká dítě proto, že ho něco bolí? Nebo nezačíná u něj nějaká nemoc? 

V kojeneckém věku je nejčastější insomnií (= obtížné a prodloužené usínání, opakované noční probouzení nebo předčasné ranní probouzení):

  • porucha z naučených asociací při usínání, dítě je zvyklé usínat při určitém rituálu – při krmení, v náruči maminky, při houpání. Když tohle nenastane, dítě nedostane impuls ke spánku. Mnohdy jsou rodiče “otroky” svých dětí, protože se nenaučí usínat samostatně, bez asistence rodičů a ve své postýlce. Stejné podmínky pak vyžaduje při nočních probouzeních, která jsou v tomto věku vzhledem k jiné struktuře spánku (více paradoxního spánku, hodně spánkových cyklů) normální. Při nesplnění podmínek dítě odmítá ulehnout…A rodiče se tak vlastně stávají otroky, protože musí neustále vstávat a uspávat. Proto je vždy lepší dítě “nerozmazlit” a nechat dítě spát ve své postýlce, ideálně v dětském pokojíčku, aby si zvyklo ihned. Potom se velmi těžko odnaučuje spaní s rodiči a má problém např. i ve školce. 
  • Noční probouzení může být u starších kojenců a batolat spojeno s konzumací většího množství tekutin (obvykle více než 350ml) z naučeného pocitu hladu – tzv. syndrom nočního ujídání/upíjení.
  • Nesmíme zapomenout, že velkou roli hraje temperament dítěte (někdo holt potřebuje hodně utahat, aby usnul jako šípková růženka)
  • Poruchy výživy (hlad a zase hlad, nebo naopak moc napapané bříško, které bolí)
  • Nevhodná spánková hygiena (dlouhé sledování TV z postele, nepravidelný režim, mobil v posteli…) – předškoláci, pubertální děti
  • “Emoční klima” v rodině (rodiče se hádají, dítě se bojí, sourozenec mu narušuje spánkový cyklus…)
  • Nedostatečná vazba dítěte a pečující osoby – dítě se musí cítit při usínání bezpečně!! Souvisí to s celkovou situací v rodině, hádky rodičů…
  • S prvními zoubky se může přechodně vyskytnout bruxizmus – vrzání zoubkama o sebe. Jde zpravidla o krátkodobou poruchu, která nebývá důvodem k “léčení” a postačí edukace rodičů. Bruxismus se objevuje i v dospělosti – řeší se nasazováním speciální dlahy na zuby, abychom si zuby neničili. A partneři si holt musí zvyknout 😀 

Velkou kapitolou u nejmenších dětí vzhledem ke spánku (mezi 2. týdnem a 4. měsícem věku) jsou také tzv. koliky. 

Ty způsobují stavy zvýšené dráždivosti, neklidu a neztišitelného pláče u dítka – typicky jsou nejvíce ve večerních hodinách.

Dobrou zprávou je, že většinou vymizí do 6. měsíce věku.

Asi 20% nespavosti je v dětském věku způsobené organickými příčinami (potravinová alergie, zejména na kravské mléko, gastroezofageální reflux nebo chronický zánět středního ucha). Přerušovaný spánek může být také v některých případech předobrazem budoucího ADHD. 

Terapie spočívá v důsledném dodržování správného spánkového režimu a různých postupech odnaučování chybných návyků. Na podporu těchto opatření lze použít v nutných případech antihistaminika, které podáme dětem večer, tyto léky mají jako vedlejší efekt útlum dítěte (event. benzodiazepiny, nejdéle na dobu 2 týdnů u pubertálních dětí). 

Nejlepší terapií je v tomto věku prevence – zdůrazňování pravidel spánkové hygieny je dobré od lékaře slyšet při preventivních prohlídkách (samostatné usínání mezi 2.–3. měsícem, redukce nočního krmení od 6. měsíce, protože tím jen dítě rušíme).

V předškolním věku a školním věku je spánek nejstabilnější za celý lidský život a nespavost nebývá častá. Její výskyt je většinou spojen s psychickými problémy (úzkost, neuróza, problémy ve škole). V dospívání se vyskytuje syndrom zpožděné fáze usínání a nespavost při špatném režimu teenagera – dlouhé sledování TV, mobil, večírky, které potom dospávají přes den a v noci opět nemůžou usnout. U starších děti může být nespavost i prvním příznakem začínajícího psychiatrického onemocnění (schizofrenie, deprese)

PRAVIDLA SPÁNKOVÉ HYGIENY

1. Pravidelná doba uléhání a usínání, u starších dětí o víkendech odlišná maximálně o hodinu

2. Příprava na spánek 20–30 minut.

3. U malých dětí neměnný sled činností před spánkem (krmení, koupání, povídání), naučit kojence usínat samotné, ve vlastní postýlce, vyhnout se asociacím usínání s kojením (neustále ucucávání mléka je největší rizikový faktor pro vznik zubního kazu), houpáním, náhradní objekt (hračka) za přítomnost rodiče. Kojenci mají spát na zádech, nikoliv na bříšku.

4. Vhodné prostředí ke spánku (pohodlná postel, teplota 20 °C, tichá místnost, lze povolit tlumené světlo). V ložnici dítěte nemá být televize ani počítač.

5. Jednu hodinu před spaním se nedoporučuje intenzivní fyzická, psychická aktivita, sledování televize, 3–4 hodiny před spaním konzumace kofeinu, čaje, čokolády.

Co by měl lékař vzhledem k nespavosti zjišťovat: Základem vyšetření jsou tzv anamnestické údaje: jsou problémy při usínání, zvýšená denní spavost, noční probouzení, abnormní noční stavy (vstávání, chození, mluvení, emoční projevy, vegetativní doprovod)? má dítě pravidelnost spánku, jaké je dýchání ve spánku (chrápání, zástavy dechu). Jaké jsou podmínky, za kterých dítě usíná, kdy chodí dítě spát? co dělává před spaním? Je v okolí nějaký hlučný podnět? Jaký je denní jídelní a pitný režim (příjem nápojů s kofeinem, u adolescentů konzumace stimulujících energetických nápojů a návykových látek atd.) 

Určitě moc doporučuji – u dětí, které bojují se spánkem – využít spánkový deník, který si rodiče dítěte nebo sám dospívající vede alespoň dva týdny, podle něj se potom krásně zorientujeme. Do deníku by si měl zapisovat všechny okolnosti uvedené výše. 

Terapie

Po uložení do lůžka by si dítě nemělo hrát ani se dívat na televizi. Místnost pro spaní by měla být vyvětraná, tichá, pokud dítě trvá na osvětlení, mělo by být tlumené. 

Usínání napomáhají navodit večerní rituály (denně opravdu opakujte činnosti po sobě naprosto ve stejném pořadí), činnosti by neměly být ničím rušeny. Dítě by mělo mít jistotu, že rodič je nablízku pro případ potřeby. 

Při nočním probuzení by měl rodič klidně zjistit, co dítě potřebuje, a vyhovět mu v nezbytně nutné míře – nedávat mu jíst, při pocitu žízně dát napít malé množství neslazené tekutiny, nezačínat hru ani rozhovor, který nesměřuje k opětovnému klidnému uložení dítěte do lůžka. Farmakologické postupy v léčbě poruch spánku u dětí používáme zřídka – jak jsem již psala výše – u malých dětí se dají použít v malé dávce antihistaminika před spaním – přechodně!

U malinkých dětí spíše doporučuji na zklidnění bylinkové směsi, čajíky s obsahem meduňky, heřmánku, majoránky a mateřídoušky (dobrou zkušenost mám s Radepur Baby). Hodně malinkým dětem pomáhá zavinovačka. Děti by měly spát na zádech, na nakloněné rovině (pod hlavičkou vyzdvižené asi o deset centimetrů, ale ne s polštářkem! Ten volíme od 2 let věku dítěte).

A prosím, nepodléhejte reklamním trikům na osvěžovače “proti bubákům” či “k lepšímu spánku”…To skutečně raději použijte příjemnou vůni levandule či heřmánku nebo postačí spát při pootevřeném okně. Na horách v čistém vzduchu jsem vždy spala jako miminko! 

Pokud Vám dítě nespí, prosím, poraďte se vždy individuálně se svým dětským lékařem. Jistě najdete příčinu a adekvátně k tomu i řešení. 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *