Těhotenství

MOJE TĚHOTENSTVÍ – 3. ČÁST

Milé budoucí či stávající maminky,

opět po nějakém čase jsem zde s pokračováním svého těhotenského příběhu. Mé těhotenství bylo zpočátku považováno za rizikové z důvodu i VF, nicméně prakticky celý druhý trimestr jsem si užívala rostoucího bříška a byla plná energie. Všechna vyšetření našeho miminka dopadla dobře, tak jsem byla štěstím na obláčku. Pravidelně jsem cvičila těhotenskou jógu, kterou také všem nastávajícím maminkám moc doporučuji. Již před těhotenstvím jsem bojovala s bolestmi zad a také svoji neohebností, i když sport miluji. Jóga mi se vším nesmírně pomohla a i přes zvětšující se bříško jsem si stále připadala, že jsem fyzicky připravená na to, co přijde.

Postupně jsem kvůli tvrdnoucímu bříšku musela přejít do klidovějšího režimu, takže jsem vzdala plné pracovní nasazení v nemocnici a byla “doma”, kde jsem především dále pracovala na svém blogu a pomáhala své mamince v její ordinací praktického lékaře pro děti a dorost, kde jak už dobře víte budu v budoucnu také plně působit. Každý den jsem si i přes klidový režim dopřávala kratší procházky a jógu. 

Zpočátku jsem měla výčitky, že nepracuji do porodu naplno, tak jak jsem si to plánovala, nicméně tělo si řeklo o jiný režim, jak se dále ukázalo, přeci jen jsem stále zátěž přeháněla, a to mě také brzy dohnalo. Poté, co jsem byla za mamku týden v ordinací, když byla na dovolené, tak se potíže jednoho dne naprosto zlomily, a já cítila obrovské bolesti a křeče v celém břiše. Přišla jsem tedy odpoledne z ordinace domů, lehla si a doufala, že se vše zklidní, jako tomu bylo dříve. Bohužel byl ale scénář jiný. Jakmile přišel manžel z práce a viděl mě v bolestech, tak mě doslova dotlačil do auta a jeli jsme do nemocnice. Na ambulanci mi paní doktorka řekla, že jsme přijeli za minutu dvanáct, neboť se náš maličký tlačil ven, takže mi oznámila, že se budeme modlit, abych do 2 hodin neporodila. 

V té chvíli jsem byla ve 27. týdnu těhotenství, takže samozřejmě následovala okamžitá hospitalizace. Za několik málo minut po přijetí mě uložili na lůžko hlavou dolů a nasadili infuze s hořčíkem, mohla jsem vstát jen nutně na WC. Jelikož miminko bylo ještě strašně maličké a mělo by malou šanci na přežití z důvodu nedozrálých plic, tak bylo v té chvíli klíčové, aby mi stihli podat kortikoidy právě na dozrání plic (tzv plicní maturace). Asi si všechny dovedete představit, jaké jsem měla zničehonic pocity – strach, který jsem nikdy v životě nezažila, a bezmoc se ve mně mísily. Naštěstí se tvrdnutí břicha trošku zklidnilo, a já dále nepřestávala doufat a modlit se, abychom to s naším malým chlapečkem v bříšku zvládli co nejdéle. Nyní ležím v nemocnici přes měsíc a stále bojujeme. Některé dny jsou lepší, kdy se snažím být pozitivní, ale také je mnoho těch, kdy dokážu jen brečet a neuvěřitelný strach mě zcela ovládá. Stále si říkám, že každý den se počítá. Nicméně také bojují s velkými výčitkami, že nedokážu našemu chlapečkovi dát maximum pro jeho zdraví a donosit ho do konce. Ale nevzdávám to, je stále v bříšku a já mu moc důvěřuji, že se mnou ještě zůstane. Svou činnost na blogu jsem musela pozastavit, jak z důvodu složitého psaní při ležení hlavou dolů, ale především z důvodu toho, že se moje veškerá mentální energie soustředí jen na boj o naše miminko. Přišlo mi ale tolik zpráv od chápajících maminek, které mi udělaly nesmírnou radost a pomohly mi se s celou situací smířit. Za každou tuto zprávu vám všem moc děkuji a slibuji, že se k blogu zase naplno vrátím, jakmile to bude jen trošku možné.

Nyní již několik týdnů zcela chápu všechny maminky a jejich nepopsatelný strach o děti. Mé životní priority se naprosto otočily a nyní bych vyměnila úplně všechno za to, aby náš chlapeček ještě počkal a narodil se zdraví a silný. 

Všem nastávajícím maminkám přeji, aby se jim všechny komplikace vyhnuly a prožívaly nádherné těhotenství. Já bojují dál a v žádném případě to nevzdám. Velkou útěchou a motivací je mi každý pohyb toho malého drobečka v bříšku. A musím také říct, že mi strašně pomáhá poslouchat relaxace a afirmace, to moc doporučuji všem těhotným ženám. V dalším pokračování se dozvíte, jak to s námi dopadlo. Přeji všem nádherné léto a hodně zdraví a radosti.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *